V sobotu 19. června zajížděli mladí kamnáři na hřiště Pšovky Mělník sehrát poslední zápas sezóny 2009/2010. Na několika následujících řádcích si mohou všichni příznivci mládežnické kopané, včetně těch „nedočkavých“, přečíst, jak to nakonec dopadlo.

Tráva na hřišti byla opravdu zelená, míč byl stejně kulatý jako jindy a nastoupilo proti nám, jako obvykle 11 hráčů, takže se na první pohled nezdálo, že by naše hráče mohlo něco zaskočit, Bohužel, nestalo se tak. Od první minuty jsme zatlačili soupeře na jeho polovinu a ten se pouze bránil a spoléhal na ojedinělé výpady směrem k naší bráně. Jinak celkem slušně bránil zahušťováním prostoru před svým vápnem. Naši borci se nechali unést svými city a snažili se skrze tento prostor proniknout a dostat se tak do šancí. Tím pádem se na prostoru telefonní budky (no dobře hnidopichové, ten prostor byl velký asi tak 4 x 6 metrů) vyskytovalo dohromady cca 7 hráčů a někdy i více. Což bylo příčinou toho, že všichni přítomní diváci, trenéři, vedoucí mužstev, náhodní kolemjdoucí, řidič autobusu, obsluha restaurace a ještě někteří další byli svědky neuvěřitelného představení s názvem „fotbalová bramboračka“. Byl jsem tam, díval jsem se pozorně zejména na hráče v modročervených dresech, a mohu potvrdit, že ta bramboračka byla pořádně zahuštěná. Takže se omezím jenom na stručný popis důležitých momentů. V 6. minutě zůstal po skrumáži před soupeřovým vápnem ležet Honza Trgo s nakopnutým nebo naraženým nártem (pravděpodobně). Takže jsme byli nuceni vystřídat – místo něj naskočil do hry Lukáš Bačák. Zatímco jsme na lavici chladili Trgovu nebezpečnou levačku, tak se Markovi Hilmanovi podařilo vsítit naši první branku (to běžela již 7. minuta). Potom „fotbalová bramboračka“ pokračovala dále řadou našich neproměněných šancí a ojedinělými protiútoky soupeře. Javy v naší brance ovšem udržel vždy čisté konto a lze bez jakéhokoliv uzardění říci, že byl týmu oporou po celý zápas. Ke konci prvního dílu „fotbalové bramboračky“ zvyšuje ještě Drmla naše vedení na 2 : 0 a naši herci odcházejí do šaten s dvoubrankovým náskokem.

S napětím jsme všichni očekávali, jaká zápletka bude námětem druhého dílu „mělnické fotbalové bramboračky“. Nastoupili jsme s jednou změnou v sestavě, Honzu Větrovského vystřídal Martin Chmel. Ovšem pozor, bramboračkový seriál se kamsi vytratil a naši herci se opět proměnili ve fotbalisty. Kupodivu najednou začali běhat krajní záložníci, kteří roztahovali hru na křídel, takže mělnické zhušťování přestalo být účinné a bramboračkový seriál postupně definitivně skončil. K vidění byly centry z křídel na vápno soupeře, narážečky mezi záložníky a útočníky, dobré obranné zákroky při ojedinělých akcích soupeře, občasné série autů, a tak podobně. Ale především spousta střel, které šly z 99% mimo a asi 10 000 neproměněných šancí (no dobře, tolik jich nebylo, takže asi 1 000). Soupeř se snažil především odkopávat balóny směrem k Javymu, ale ten spolu s obránci bez větších problémů tyto akce společným úsilím likvidovali (např. Alešův přímo ukázkový čistý skluz z 32. minuty). Chvílemi to i zajiskřilo, při obranném zákroku ve 47. minutě zůstal na zemi ležet Slunečko, jsa zasažen do obličeje nejprve balónem a vzápětí kopačkou jednoho z protihráčů. Slunda má ovšem tuhý kořínek, takže to nakonec dobře dopadlo. Přesto ho vystřídal Míra Vaněček, naše poslední možnost ke střídání. Zásah do hlavy v souvislosti s kopačkami není legrace, stát se mohlo cokoliv, takže raději takhle. Na hřišti zatím pokračovala série neproměněných šancí – břevno, střely mimo branku, netrefení prázdné brány, střely vedle, střely nad (toužebně jsme všichni čekali na nějakého koumáka, který by byl schopen pobavit diváky i nějakou střelou pod). K pobavení diváků nastala příležitost až v 56. minutě, kdy se ve skrumáži před brankou soupeře nejlépe zorientoval Rosťa Jandera a zvýšil na 3 : 0. Kamnáři vytvořili na hřišti úhlednou jedenáctiveslici (nebo spíš jedenáctikajak) bez kormidelníka a trochu si zapádlovali a la Martin Doktor na olympiádě v Sydney, což diváci ocenili bouřlivým potleskem. Další příležitost k pobavení přišla o dvě minuty později (přísahám, že stopky ukazovaly 58. minutu a nějaké drobné), kdy Martin Chmel zvyšuje hlavou na 4 : 0. Naši šílenci na hřišti shazují trička a v návalu radosti s nimi točí nad hlavou (pouze brankář s tím měl kvůli rukavicím problém, ale nebojte se, milí čtenáři, dokázal to také), diváci propukají v jásot, tleskají, některým poklesla čelist, mě upadla propiska, a jak se tvářil rozhodčí raději ani popisovat nebudu. Zkrátka, ani jedno oko nezůstalo suché, čímž v žádném případě netvrdím, že všichni brečeli. Pak už jenom přichází rozehrávka a vzápětí sudí ukončuje zápas.

Takže to byl trochu humorněji pojatý „stručný“ popis posledního utkání této sezóny. Bereme 3 body, což prakticky znamená upevnění 9. pozice týmu mladších žáků v tabulce krajského přeboru. Vítězství to vůbec nebylo jednoduché, potvrdilo se pravidlo, že proti slabším týmům z konce tabulky se nehraje nikdy dobře a výsledek bývá velmi nejistý. Kdo viděl v Mělníku první poločas, tak mi asi se vší pravděpodobností dá za pravdu. Čili první půle nebyla vůbec o fotbale, špatně zahrané, kluci si nechali vnutit protivníkův způsob hry a to byla prostě cesta do fotbalových pekel. A nic na věci nemění fakt č. 1, že jsme dokázali dvakrát skórovat, ani fakt č. 2, že proti nám hrálo pět hráčů ročníku 97, tři 98, jeden 99 a dva hráči ročníku 2000. O poločasové přestávce byl proveden bleskurychlý, stručný, dechberoucí, názorný a hlavně hlasitý a srozumitelný rozbor situace tak, aby to každý pochopil. Po této hodně hlasité bouřce se ve druhém poločase herní projev otočil asi tak minimálně o 179 stupňů a kluci dokázali zahrát fotbal, na který se už nechalo doopravdy koukat. Což lze zcela určitě považovat za hodně pozitivní jev, na kterém se dá do budoucna stavět. Na závěr bych chtěl poděkovat Michalovi za to, že nás v pořádku dovezl tam i zpět (pro „šťouraly“ – cesta byla suchá, místy mokrá), kolegovi Novému za to, že nám to na lajně odmával (tady měl původně být vtip na účet ČMFS, ale raději řadím zpátečku), klukům – všem hráčům za to, že poslechli rady trenéra a zařídili se podle nich, funkcionářům soupeře za to, že jsem nemusel těsně před zápasem hledat zápis o utkání příliš dlouho, neznámému vtipálkovi za starost o to aby naši hráči nedostali o poločasové přestávce úpal, a tak raději celý mančaft zamkl v kabině a nakonec své propisovací tužce od neznámého výrobce za to, že nevypověděla službu ve vypjatých chvílích pracného vyplňování ZOU (pozn. aut. terminus technikus ČMFS pro Zápis o utkání). A úplně nakonec děkuji sudímu za to, že se v závěru utkání zachoval tak, jak se zachoval.

Branky: 7‘ Hilman, 25‘ Drmla, 56‘ Jandera, 58‘ Chmel

Sestava: Javorský – Rotter, Kuba, Hančár, Slunečko (47‘ Vaněček) – Jandera, Drmla, Makoš, Hilman – Větrovský (31‘ Chmel), Trgo (7‘ Bačák)

Editovat tento článek | Přidat další