V neděli, 13.6., jsme na Spartaku přivítali celek z Rakovníku, pro hnidopichy tým Tatranu RAKO Rakovník, t. č. na tuším, že 4. místě tabulky. Hráli jsme v této sezóně poslední zápas na domácí půdě, takže se kluci chtěli vytáhnout a zakončit domácí sezónu výhrou. Motivace byla obrovská, ale to Vám kluci doma jistě převyprávěli.

Utkání začalo v nezvykle vysokém tempu a naši hráči se do toho opravdu „opřeli“. Ve 2. minutě nám všem Bači předvedl, jak by si asi kluci představovali průběh zápasu a taky, že soupeři nic nedarujeme zadarmo. Krásně se uvolnil, kličkou se zbavil obránce, potom brankáře a mohl otevřít skóre, ale už mu nezbyly síly na zakončení do soupeřovy sítě. Postupně se dostávali do šancí i další hráči – např. Hilman, po něm Poty po našem rohu střílí do brankáře, ke střelbě se dostal i Makoš, ale gólman soupeře byl na místě. Rakovník se také snažil a vůbec se nedá říci, že by byl Javy úplně bez práce. Mnohokrát musel zasahovat jak proti jednotlivým hráčům soupeře, tak i v závarech před naší brankou – to už běžela 22. minuta. Byla to excelentní jízda, pěkný fotbal nahoru dolů. Ve 24. minutě se do šance dostává Maky, střílí, natahuje brankáře hostí, ale ten vyráží na roh. Roh se nám ale nepodaří zahrát zrovna nejlépe, soupeř se zmocňuje míče a z protiútoku rozvlní síť za Javyho zády. To už běžela 25. minuta, ve které tedy prohráváme 0 : 1. Ve zbylé pětiminutovce se již skóre nemění, takže do šaten odcházíme s jednobrankovým mankem.

Do druhé poloviny utkání nastupujeme se změnou v sestavě – místo Trga, Vaněčka a Chmela nastupují Drmla, Jandera a Slunečko. Vysoké tempo zápasu pokračuje a místy se zdá, že se spíše zvyšuje. Ve 32. minutě kope Hilman trestňák, ale stejně jako o dvě minuty později po centru od Makoše, je hostující brankář proti změně skóre. O chvíli později kope soupeř dva rohy po sobě, ale naše obrana spolu s brankářem bezchybně likviduje snahu rakovnických. Ve 42. minutě střídáme – odchází Potůček a za něj naskakuje do hry Vojta Vild. O minutu později kope Drmla trestňák – těsně nad branku. Za chvilku je k vidění nádherná kombinace mezi Makošem, Drmlou a Bačákem. Soupeř se ale úspěšně ubrání a vzápětí zakládá protiútok, nicméně Javy bezchybně zasahuje. Rakovničtí tlačí, snaží se, ale jejich muška je nepřesná – všechno vedle. V 52. minutě se jim podaří vsítit za Javyho záda další branku, taková střela – nestřela, šouska, která tam spadla. Bohužel, prohráváme 0 : 2. Kluci ale neskládají zbraně a podle trenérových pokynů se pokoušejí zdolat rakovnický obranný val. V 57. minutě to ovšem rakovničtí zadáci ve svém vápně poněkud přeženou a sudí zaslouženě ukazuje na značku pokutového kopu. K exekuci je určen Javy a ten se nemýlí – snižujeme na 1 : 2. Kluci ze sebe ždímají poslední zbytky sil a snaží se urvat alespoň bod. Ale v 59. minutě nás soupeř trestá za otevřenou hru, jeho hráč si kousek za půlkou omrkne situaci a z téměř nemožné pozice posílá fantastický lob vysoko přes Javyho do sítě naší branky – 1 : 3. Říká se, že pokud člověk už opravdu nemůže, tak ve skutečnosti může ještě na 40%. Přesně to nám mladí kamnáři předvedli v první minutě nastavení, kdy zásluhou Makoše vybojujeme roh. Tentýž hráč si staví míč na příslušné místo a vzápětí jej posílá do chumlu hráčů před soupeřovou brankou. Z něj se v tom nejpříhodnějším okamžiku vynořuje hlava Rosti Jandery, míč se od ní odráží a hádejte, kam spadl? Do soupeřovy brány, pochopitelně. Snižujeme na 2 : 3 a za chvíli je jasné, že je to stav konečný.

Nechci hodnotit nebo rozebírat naši hru, posuzovat výkon rozhodčího či polemizovat o stáří některých soupeřových hráčů. Nadpis tohoto článku je poněkud netradiční, ale plně vystihuje to, co bylo vidět po posledním hvizdu rozhodčího. Obrovská radost na straně jedné a naopak obrovský smutek na straně druhé. Takový je prostě fotbal, právě když člověk opravdu hodně chce, tak to zrovna nevyjde. Takže ty slzy jako hrachy, které se vám kluci kouleli po tvářích, úplně přesně vystihují pocity zřejmě všech přítomných – smutek nad prohrou v posledním domácím zápase této sezóny. Někteří se je snažili schovat, ale určitě k tomu nebyl žádný důvod, Za ty slzy se nemusíte stydět, není totiž proč. Prohra v takhle odježděném zápase vás, doufám, že nejen podle mého názoru, vůbec nemusí mrzet. Stačí si jenom vzpomenout na Bačiho šance, na Trgína obíhajícího soupeřova obránce, který byl jednou tak vysoký, na Javyho zákroky, na Slundu, přes kterého neprošel ani jeden balón, na Rosťovu hlavu v soupeřově vápně. Nechalo by se jistě pokračovat i dále. Jedno je ale jisté – bez těch slz to prostě občas nejde. Všichni si občas pobrečíme, ty vaše znamenají, že asi začínáte mít fotbal rádi. Tak v tom pokračujte, občas k tomu budete potřebovat trochu štěstí a někdy …. Slzy.

Branky: 57‘ Javorský, 61‘ Jandera

Sestava: Javorský – Potůček (42‘ Vild), Rotter, Kuba, Hančár – Chmel (31‘ Slunečko), Makoš, Hilman, Vaněček (31‘ Jandera) – Bačák, Trgo (31‘ Drmla)

Závěrem ještě jedna informace – ten úplně poslední zápas odehrajeme v sobotu, 19.6., kdy zajíždíme na Pšovku Mělník, která se momentálně nachází na 14. příčce tabulky.

Editovat tento článek | Přidat další